Školní tour odstartovala na Výstavišti. Žádné přednášky, jen akce

Žádná přednáška a sezení v lavici. Tady se všechno zkoušelo na vlastní kůži.

Po krátkém uvítání a rozdělení do menších skupinek se děti postupně vydaly na jednotlivá stanoviště. A za celou dobu jsme nezaznamenali, že by se někdo nudil nebo si některou z aktivit nechtěl vyzkoušet.

Napiš zprávu

Na prvním stanovišti dostal jeden z účastníků jednoduchý úkol. „Napiš na mobilu zprávu, a přitom přejdi přes namalovaný přechod.“

Aby to nebylo moc snadné, spolužáci chodili proti němu a on se jim musel vyhýbat. Vedle přechodu přitom stál dobře viditelný semafor.

Pak přišla malá zákeřnost. Během chůze se zelený panáček změnil na červeného. Výsledek? Za celou dobu si změny všimli pouze dva účastníci. Ostatní pokračovali dál, jako by semafor vůbec neexistoval.

Mobil dokáže pozornost zaměstnat víc, než si většina z nás myslí.

Jak vidí silnici řidič autobusu?

Venku čekal kloubový autobus Dopravního podniku hl. m. Prahy. Každý si mohl sednout za volant a podívat se na provoz z místa řidiče. Najednou všem bylo jasnější, co má řidič před sebou a co už může zůstat mimo jeho zorné pole.

A protože samotné sezení za volantem nestačilo, na závěr si každý mohl vyzkoušet i zavření dveří autobusu. Nadšení ze zavírajících se dveří bylo slyšet široko daleko. :-)

Kde podle tebe zastaví?

Vedle autobusu byla na zemi vyznačena dlouhá dráha označená po metrech.

Úkol byl jednoduchý. „Stoupni si na místo, kde si myslíš, že z rychlosti 40 km/h zastaví osobní auto. Pak autobus. A nakonec tramvaj.“

A právě tady přišlo největší překvapení. Odhady byly často výrazně kratší než skutečnost. Po pár pokusech už to ale bylo každému jasné. Autobus nebo padesátitunová tramvaj opravdu nezastaví na místě.

A přesně proto není dobrý nápad spoléhat na to, že „to řidič nějak ubrzdí“. A to, že tramvaj nemusí na přechodu chodce pouštět, věděl opravdu každý.

Uslyšíš ji včas?

Z okolí se k chodci blížila tramvaj. Bez sluchátek by to byla docela jednoduchá disciplína. Jenže tady měl každý na hlavě sluchátka s hrající hudbou. Úkolem bylo zareagovat v okamžiku, kdy byla přes sluchátka slyšet tramvaj.

A výsledek? Maximálně dva z deseti účastníků zaznamenali blížící se tramvaj ještě v bezpečné vzdálenosti. Většina ji zaslechla na vzdálenost mezi 10 až 30 metrů před přechodem. A našli se i takoví, kteří tramvaj přes hudbu nezaregistrovali vůbec.

Najednou začalo být pravidlo SLYŠÍM o něco konkrétnější.

A pak trochu hraní

Kdo si chtěl mezi jednotlivými stanovišti odpočinout, mohl zamířit do herní zóny. Na tabletech Lenovo byly připravené hry z kampaně 3 sekundy... to je easy!, které si můžeš zahrát i tady na webu.

A vedle nich čekala ještě jedna klasika v novém provedení. Desková hra ve stylu hadi a žebříky, jen místo hadů a žebříků jsme přidali přechody, sluchátka a mobily.

Původně jsme si říkali, že to bude spíš pro mladší. Nebylo. Kostka, velká herní plocha a možnost stát se živou figurkou, to fungovalo prakticky na každého. :-)

Celá školní tour má jeden jednoduchý cíl. Neukazovat další prezentaci o bezpečnosti, ale zjistit, co se stane, když při přecházení sleduješ mobil, neslyšíš provoz nebo špatně odhadneš, za jak dlouho dokáže vozidlo zastavit.

Protože některé věci si člověk zapamatuje mnohem lépe, když si je sám vyzkouší. VIDÍM. SLYŠÍM. JDU.